Jednou jsem napsal článek na svém ruském blogu. Dneska 60% čtenářů přicházejí na můj blog z googlu přes něj. Jak napsat něco podobně úspěšného?
Byl to nějaký článeček o češtině. Samozřejmě jsem pochopil, že když budu psát o češtině, lidi to budou číst. Chuj tam.
Čím se ještě lišil? No třeba tím, že jsem tam napsal několik zajímavých bodů. Od té doby jsem všechno psal v bodech. Začali to všichni číst? Chuj tam.
Zkoušel jsem analyzovat zkrátka všechno - téma, slova, délku, způsob šíření - nefunguje nic.
Samozřejmě s časem se takových článků stalo víc. Ovšem není v tom žádná logika. Něco funguje, něco ne. Jsem si ale jistý, že mají všechny tyhle texty nějakou společnou vlastnost, ale je skryta někde v metadatech. A metadata umějí rozpoznat jenom psychopati.
Hledání odpovědi na otázku proč něco funguje a něco ne je kurwa lidské. Ale mnohem lidštější je najít tu špatnou a začít v ni věřit.
Mám o tom zase příběh. USA bojovali proti Japonsku někde tam daleko za Ruskem, na ostrovech. Doplňovali zásoby pomocí letadel a něco občas padalo na hlavy místním. Ti nic proti tomu neměli a našli v tom dokonce i logiku. Američané nic nedělají, jen nosí sluchátka a čekají.
Ovšem po válce jídlo přestalo padat. Domorodci všechno pochopili a začali používat sluchátka, nosit zelenou uniformu a kreslit startovací dráhy. Nepomohlo.
A hele, občas něco uděláte a vynikne to. Kdybyste fakt to chtěli opakovat, hledejte příčiny tam, kde se obvykle nehledá - v metadatech, nikoliv v datech.