Svoje životní moudra jsem získával různými způsoby. Jedním z nich, bohužel a bohudík, byly počítačové hry, zejména Counter-Strike.
Hry určitě nejsou tou nejlepší stránkou mého života. Ale před pár lety jsem pochopil, že jsem na tom strávil (chtěl jsem říct ztratil, ale není to pravda) víc než 5 tisíc hodin.
Jak se říká, stačí 10000 hodin a můžeš být úspěšný v čemkoliv. Ovšem nikdo nezmiňuje, kolik musíte čistě makat. Mám pocit, že bychom měli spočítat i to, kolik jsme o tom třeba jen přemýšleli, tedy i duševní úsilí. Proto v mým případě je toho mnohem víc než 5 tisíc. Vypadá, že s tím pokračuji i teď, když tento článeček píšu.
Tak co jsem z toho odnes, případně odnáším? Povím vám krátký příběh.
Když mi bylo asi deset, neměli jsme ani internet, ani počítač. Jedinou vhodnou zábavou pro děti byla TV. Moc jsem ji nesledoval, vždyť jsem Milleniál. Jednou se ale stalo, že jsem nechtěl jít spát a začal jsem sledovat fotbalový zápas Bayern proti Realu.
Fotbal mě taky v té době moc nezajímal, byl jsem tím vaším klasickým tučným spolužákem. Ale možná kvůli tomu, že jsem s fotbalem začal z takhle velkých lidí jako Figo nebo Kahn, hodně se mi celý tento proces líbil.
Po prvních 45 minutách Real vedl 1-0. Fakt mě zajímalo, co s tím bude trenér Bayernu dělat. Nebudu protahovat, Bayern vyhrál 2-1. Zajímavý bylo ale to, jak Bayern začal hrát ve druhém poločasu. Myslím si, že ten první gól Realu hodně pomohl pravě Bayernu.
Z toho jsem nějak odnes tohle: všichni byli motivováni tím, že prohrávali. Tedy kdyby začínali zápas a věděli ze začátku, že už prohrávají, hráli by líp hned ze začátku. Chceš motivovat lidi? Řekni ze začátku, že jsme v prdeli.
Zkuste to. Tohle opravdu funguje. Ale, jak se říká, učit se ze chyb je umění. A tyhle chyby jsem udělal, když jsem hrál hry.
Hrál jsem roli tzv. "in-game leadera", tedy člověka, který má říct kam všichni jdeme. Samozřejmě když prohráváme hru - jsem tím největším čurákem. Často jsem používal tuhle taktiku a říkal hned ze začátku, že už prohráváme a že máme rovnou makat víc.
Ale jednou se stalo to, co jsem moc neočekával. Začalo to fungovat obráceně.
Tedy když jsem řekl, že už prohráváme, lidi tomu začali věřit. A najednou se již tohle vůbec nedávalo použit.
Ponaučení? Používejte tenhle trik jen výjimečně. Všichni máme v sobě jen malou kvantitu vůle a ta kvantita je hodně omezena. Když tuhle hranici překročíme, člověk začíná věřit, že je lůzr. Přesně proto jsem si skoro jistý, že trenér Bayernu v žádném případě nebude svoje hráče motivovat tímhle způsobem, když prohrává nějaké Spartě po prvním poločase.