Aneb ještě jednou o tom, proč je marketing destruktivní obor.
Dneska vám, milí čtenáři, povím o tom, jak v roce 1991 přišly do Ruska tyčinky Snickers a spolu s nimi i markeťáci.
Když jsem se narodil, během pár měsíců se Rusko stalo demokratickým a slunečním státem, a do naší v té době banánové federace přijelo nevídané zboží: kola, snickersy, džíny atd. Rychle se to všechno stálo symbolem nové generace, a kde je něco nového, jsou tam i markeťaci. A kde jsou markeťaci - tam jsou i průšvihy.
Tyčinky Snickers se začaly prodávat jako tyčinky pro ty, co si chtějí dát něco na zub. Zkrátka pro borce, co mají svůj serious byznys, nemají moc času a potřebují rychlý přísun energie. A hlavně - místo polívčičky nenávistné, tedy v reklamě jsme mohli slyšet, že Snickers je místo obědu, Ivane.
Jak asi víte, toho času jsme tehdy měli docela dost, ale peněz moc ne. Takže Snickers se na začátku stal takovou lahůdkou, kterou děti dostávaly za dobré chování. Ale jenom po polívčičce nenávistné.
Je jasné, že děti kašlou na kalorie. Markeťáci to všechno rychle za sedm let pochopili a v roce 1998 spustili novou reklamu, kde je Snickers především sladkou a chutnou tyčinkou. A tohle bylo trochu blbý, protože spousta školáků (včetně mě) tyhle snickersy žrala každý den nikoliv místo obědu, ale spolu s ním.
Časem se ukázalo, že školáci už přeslazené tyčinky nechtějí. V té době už jim bylo kolem dvaceti a pomalu začali chodit do posilovny. No a proto je dneska Snickers zase "energetickou tyčinkou".
Ponaučení? Žádné, nejezte hodně sladkého a nezapomínejte, že marketing je vědou pro pičusy.